Expedice Loap Sólo 2006

Návrat » 19. 8. 2006 v 9:58

Tak to odnesl párek holanďanů. Oba si chudáci přinesli k večeři knížku a místo toho museli poslouchat ukecanýho Blažka. Netvrdím, že bych byl o samotě nějak extrémně dlouho, ale trochu si popovídat mi rozhodně chybělo. Jsem zpět v kempu ve vesnici Kirkjubaejarklaustur.

Ráno. Jak mě se nechtělo vstávat a když už jsem se konečně ze spacáku vyhrabal, seděl jsem ještě dobrou hodinu před stanem a jen tak zíral po okolních kopcích. Jako bych se nemohl probudit. Jenže nic netrvá věčně. Pomalu jsem sbalil stan, narovnal vše co již nebudu potřebovat do sledu a okolo desáté vyrazil ke kráteru Laki. Během dne by se tam měl objevit ranger, který mi minulý týden pomohl a já, trochu s výčitkami doufám, že mi opět pomůže. Nejde o to, že bych byl líný si ty poslední dva kilometry věci odtahat, ale spíše, že je nebudu muset nechávat na parkovišti bez dozoru. Po desáté dorážím k Laki a ve dvanáct se objevuje ranger. Ihned mě poznává a bez váhání přikyvuje na mou žádost přivést sled. Moc mu děkuji a když se po další hodině loučíme, přidávám ještě devět litrů benzínu do vařičů. Nejdříve je odmítá, ale nakonec se mi ho daří přesvědčit, že už je stejně nebudu potřebovat a sebou zpět do Čech si je také nemohu vzít. Nakonec mi ještě podává kousek papíru se svým jménem a adresou - prý ať pošlu fotky z expedice, že by je rád viděl.

Do Kirkjubaejarklausturu se dostávám okolo sedmé hodiny. Než se dostanu do kempu, udělám něco k jídlu a vykoupu, je téměř deset hodin. Zalezlý ve spacáku se snažím ještě napsat zprávu na web, ale beznadějně usínám.

Předpokládám, že během zítřka se dostanu do Reykjavíku a pokud budu mít trochu štěstí mohl bych být již v pondělí večer doma.

Fotografie: autobus, kterým během léta vozí společnost Reykjavik Excursions turisty ke kráteru Laki.